When Sun goes Down – Quom Sol Cadere…

Když slunce zapadá…

… už zas o dost dřív. Zdá se mi to nebo všechno tak rychle ubíhá? Proč mám za to že mi všechno roste, stárne, odchází před očima? Proč pořád vzpomínám na chvíle kdy jsem byla opravdu šťastná? Proč si připadám jinak po tom co jsem přišla o tolik věcí na kterých mi tak záleželo. Proč mám pocit že nemám nikoho komu bych se mohla svěřit. …

°°°

Po uběhnutých téměř třech týdnech od posledního článku se toho ani zas tak moc nestalo… možná až na to že jsem po dvou týdnech práce, stihla jsem si zhruba osmkrát zlámat nehty, spálit o žehličku na zažehlování potisků na trička téměř všechny prsty (mega velká zakázka na cca 600 triček). Nemůžu se dočkat až mi otevřou bruslení !!! Zadalší jsem se seznámila s docela fine lidma ze třídy ale radši s nima moc nekomunikuju. A jinak mám totálně předělanej účes – máma si ze mě na jeden den udělala v práci takový malý pokusný morče, jenže jsem nevěděla že mi zamíšlí udělat tajně to co si chce udělat už asi půl roku. Takže mám: Polopatku, poloofinu, upe nahoře blond, tu poloofinu červeně podbarvenou a zbytek (konečky a ty moje cáry vlasů) tmaaavě hnědý. Dokážete si to představit?

°°°

Jinak plánuju Tu vytvořit Svojí vlastní Galerku ale nwm kdy jí dobuduju, asi nějak po vánocích, páč možná dostanu (konečně!!!) digiťák a budu mít už konečně opravenej svůj komp. Tak se Těšte!