Darwinova cena aneb. Blbci šli opět smrti vstříc…

Smrtka má občas co dělat, aby při výkonu práce nepukla smíchy. – Zdroj: xoospace.com

Rok co rok jsou na internetu vyhlašovány nominace na Darwinovu cenu. Tu získává člověk, který se sám sprovodil ze světa (a to způsobem nanejvýš hloupým) a přispěje tak ke zušlechtění lidského genofondu – tím, že se z něj odstraní. Po celý rok jsou sbírána kuriózní úmrtí a vždy prvního ledna je vyhlášen vítěz. Nebojte, po Novém roce vás budeme informovat, který exot to tentokrát vyhrál a co pro to musel udělat, ale už nyní si dáme ochutnávku – výběr z nominací na Darwinovu cenu pro rok 2007. A můžeme být pyšni, neboť Česká republika v tomto ročníku má své zástupce! Nuže, vzhůru do světa blbců, kteří se svojí vlastní pitomostí poslali na onen svět.

 

 

---

 

Sloní (s)tisk

 

Čím dál rozšířenější těžba a časté deště v jihovýchodní Indii má za následek častou migraci divé zvěře. V uplynulých měsících v této oblasti zabili sloni jedenáct lidí. Tým čtyř žurnalistů se rozhodl toto stádo prozkoumat z blízka. Vydali se tedy do lesů po stopách těchto divochů. Pěšky. Sloni jsou velcí. Sloni jsou také rychlí. A člověk se s nimi ani v jedné z těchto vlastností nemůže měřit. A to ani když tluče o nejbližší kmen svým novinářským průkazem a volá: “Kdo je tu od tisku, kdo je tu od tisku?” Novinářské čtyřce se totiž podařilo slony vypátrat a natáčet. Bohužel, sloni se před objektivem styděli a blýskání blesku už je vysloveně vytočilo. Paparazziové měli kliku, že rozdupán byl pouze jeden z nich. Jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny.

Plivali na osmičku?

Dva muži z Illinois testovali své reflexy na železniční trati. Ten, kdo vydržel stát uprostřed kolejí vstříc přijíždějícímu vlaku nejdéle, ten vyhrál. Patrick Stiff vyhrál, ovšem bylo to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství. Jeho kolega mu k výhře ani nemohl potřást rukou, protože v tom nepořádku kolem trati byl docela problém Patrickovu ruku najít.

Gravitace funguje!

A jsou tu slibovaní borci z České republiky. Určitě si na ten případ pamatujete. Dvě skupinky zlodějů se vydaly do opuštěné tovární haly v areálu Poldi Kladno, aby z polorozpadlých budov vytěžily železo a další dobře zpeněžitelné materiály. Žel bohu se mezi nimi nevyskytoval žádný statik nebo alespoň člověk, který ví, co to znamená “nosná zeď” či “sloup, podepírající střechu”. Šikulům se tak podařilo rozebrat celou nosnou konstrukci a protože gravitace stále ještě trochu funguje, zamířila si to střecha přímo dolů, aby se s novodobými Paty a Maty seznámila osobně. Dva sběrači kovů už nejsou mezi živými, další tři to odskákali nepěknými zraněními.

Berany berany duc!

24letá Mexičanka Jessica byla v práci, když vtom zjistila, že potřebuje něco probrat s lidmi o patro níže. Ovšem místo toho, aby použila mobil, interní telefon nebo prostě sešla o patro níž, rozhodla se otevřít dvířka služebního výtahu a použít šachtu jako komunikační kanál. A tak Jessica strčila hlavu do šachty a hulákala na lidi dole. Čertví proč si přitom nevšimla, že výtah v tu chvíli jede nahoru. Kdyby se k ní blížil shora, dalo by se pochopit, že by jej mohla přehlédnout. Ale ona zírala do hlubiny ze které proti ní stoupala hromada kovu a dřeva. Výtahová klec i lidská lebka jsou poměrně tvrdé objekty. Jeden z nich ale musel vzájemný souboj vzdát. A na rovinu – vyhrál to výtah. Jessica bude scházet své rodině, nikoliv ale v genofondu lidstva.

<!—->

<!– document.write(”); //–>

Znyčyt kchtka! Znyčyt kchtka!

63letý Němec byl už pořádně nakrknutý kvůli tomu, že jakákoliv snaha vymýtit ze svého pozemku krtka končila vítězstvím krtka. Dalo by se říci, že muž byl spíše nakrtknutý. Nakonec se rozhodl pro radikální řešení. Do země zarazil několik kovových tyčí, propojil je kabelem a pustil do nich elektrický proud. A nebudeme troškařit s nějakými trapnými dvě stě dvaceti. Hezky krtkovi šoupneme vysoké napětí a celé podzemí bude rázem vyčištěno od všeho živého. Desetitisíce voltů se zakously do hlíny, do tyčí, do krtka a také do 63letého nakrknutého Němce, který to vše zblízka pozoroval. Jeho mrtvola byla nalezena až po několika dnech a účet za elektřinu jeho dědicové splácejí možná ještě dnes.

Na zdraví! Kopni to tam, Michaele!

Michael byl alkoholik. Ne jen tak ledajaký alkoholik, ale alkoholik, který svůj oblíbený mok požíval… inu… rektálně. Jeho manželka říká, že byl “posedlý klystýrem” a velmi často si dopřával alkohol tímto způsobem. Výsledkem koneckonců byla opilost, ať už by do něj šel alkohol tudy nebo onudy. Skrze ústa to ale Michaelovi moc nešlo, protože ho nějak pálilo v hrdle, takže jeden večer si opět dopřál trošku šnapsu “zadní cestou”. Tedy trošku… trošku více. Dvě lahve sherry, každá o objemu 1,5 litru. Když má při popíjení každý z nás dost, tak přestane pít neb prostě odpadne. Když měl dost Michael (a následně odpadl), alkohol v jeho rektu pokračoval ve svém absorbování. Druhý den ráno byl Michael mrtvý. Toxikologická zpráva tvrdí, že měl v krvi 0,47 % alkoholu.

Aby se člověk kvalifikoval pro Darwinovu cenu, musí se odstranit z genofondu lidstva obzvláště hloupým způsobem. Nalít si do zadku tři litry sherry, to je přímo esencí tohoto požadavku a Michael je rozhodně žhavým kandidátem na vítěze. Vlastně studeným kandidátem na vítěze. Uvidíme po Novém roce…

>Zdroj: bleskove.cz<